Tak u nás zase spala Lucka. Mamky nás jedno sobotní dopoledne poslaly pro brambory. Cesta tam proběhla celkem bez problémů a koupily jsme je taky bez problémů. Cestou zpátky nás nenapadlo nic lepšího, než vyzkoušet, jestli když ty bambory otočíme rychle kolem dokola, jestli je vysypem. Vždycky jsme si řekly "tři dva jedna heej rup... "!a otočily jsme je. Dlouho se nám dařilo překonat zemskou přitažlivost, ale asi tak stý pokus se nám stal osudným. Uši u tašky ve který jsme brambory "nesly" se nám utrhly a milé brambůrky se kutálely po chodníku a po silnici. Daly jsme hlavy dohromady a vymyslely, že prozatím si ty špinavé brambory nastrkáme do kapes. Pokračovaly jsme v cestě když, když v tom jsme spatřily scvrklou shrbenou babku s nákupem v ruce. Tajně jsme se domluvly, že jí poprosíme o pytlík a když nám ho dá tak jí pomůžeme a nákupem. Pytlík nám dala a tak jsme jí pomohly nákup vynést na kopec. Fakt nechápu, co nás to tenkrát popadlo. Asi po týdnu jsem v kapse objevila shnilou zapomenutou bramboru.