Maminky nám odešly, a nás, mou milou jedinou pravou sesřenku a mě, nechaly doma ohladu. Mě bylo asi 10 a Lucce asi 11 let. Už to, nechat nás dvě samotný doma bylo odvážné, ale mamky si zřejmě myslely, že se budem samotné doma bát a půjdem hezky spát. To se samozdřejmě nestalo. Já dostala hlad a Lucka nápad, že něco uvaříme. Vytáhly jsme kuchařku a první co jsme spatřily byl perník. Lucka vytáhla pánev (už to je divný) a nechala ji řádně rozpálit na sporáku. V receptu psali něco o mlíku, tak jsme ho na tu rozpálenou pánev nalily. Co se dělo si asi umíte představit.. Odvážnější Lucie to schladila proudem studené vody, tu spáleninu jsme seškrábly z pánve a vyhodily v pytlíku z okna a vařily jsme dál. Co všechno jsme tam naházely si nepamatuju, ale ten smrad jo. Když bylo vše hotové, pěkně jsme to mamkám nachystali a šli spát. Ráno jsme nemohly dospat, jak jsme se těšily na pochvalu. Takže když jsme ráno objevily náš výtvor okousaný, byli jsme štěstím bez sebe. Já dřív než mamky vstaly odjela na soutěž , takže to čooro mooro co nastalo když mamky vstaly jsem neviděla. Úklid celé kuchyně odnesla Lucka. Když jsem pak vrátila ze soutěže, tak jsem si poslechla jaký jsem tele a za trest jsem dostala utírání nádobí. Dodnes nechápu, co tím mamka sledovala, páč nadobí jsem utírala i tak. Celý tento příběh skončil tím, že jsem musela dojít pro tu kajdu, co jsme vyhodily z okna a vyhodit jí do popelnice.